Komentářová povídka -> tady a tady
Zadání 10. kola Cesty do Volterry -> tady

Příliš nebezpečný plán 5. kapitola Planý poplach?

2. března 2009 v 16:10 | Kayluska06 |  Povídky
A máme tu další kapitolku. :) Lidi, tak nějak jsem se do toho zamotala. Tahle povídka se nemůže odehrávat těsně po Stmívání, protože Bella tady už ví, že Jacob je vlkodlak. Takže dejme tomu, že se to odehrává v nějakém neurčeném čase, ok? :o)

Vypráví: 1. část Alice, 2. část Bella, 3. část Alice, 4. část Edward a 5. částou... hádejte, kdo? :)
Postavy: Alice, Edward, Bella a... no nechte se přece překvapit :D


Alice

Zrovna jsem běžela k lahodně vyhlížející srně, když jsem to uviděla. Bella. Jede sem. Prudce jsem zastavila. Srna mi mezitím utekla mezi stromy.
To není možné? Vážně jim utekla?
Bylo mi jasné, že teď už i Edward všechno ví. Má vidění jsem před ním skrýt nemohla.
Ve vteřině byl u mě.
"Alice, co to mělo být!" supěl.
"Bella.... sem jede," řekla jsem zlomeným jhlasem.
Přísahám, že ty tři zabiju. Copak jsem Jasperovi třikrát neopakovala, že musí Bellu hlídat? Copak mi Rosalie neslíbila, že se o ni postarají? Copak Emmett...
"Alice?" vytrhl mě z myšlenek Edward.
"Promiň, zamyslela jsem se,".
Edward tuto moji omluvu ignoroval.
"Proč sem jede, Alice?"
Bylo mi jasné, že musím s pravdou ven. Už žádné lži, kterými bych ho mohla obalamutit.
"Ona..."

Bella

Moje šance, že mi tohle vyjde, byly mizivé, ale byla bych blázen, kdybych to nezkusila.
Zkratkou jsem se dostala k parkovišti. Nebyla jsem si tak docela jistá, jestli to, co se teď chystám udělat, není zločin, ale v duchu jsem si to překřtila na půjčku a nasedla do Rosaliina kabrioletu. Jen jsem se modlila, abych to zvládla řídit.
Z kapsy jsem vyndala mapu. Našla jsem na ní Chest Forest a pak nastartovala. Vyjela jsem z parkoviště a pak zamířila na sever. Rosaliiným autem bych tam měla dojet nejpozději za deset minut.
Sešlápla jsem plyn a s hrůzou sledovala ručičku tachometru. Ruce se mi na volantu třásly a mě bylo jasné, že to není jen kvůli té šílené rychlosti.
A pak jsem ho uviděla. Projel kolem mě na motorce. Okamžitě jsem ho poznala, i když mi vůbec nešlo do hlavy, co tady zrovna on dělá.
Potom mi teprve došlo, že díky němu bych mohla zařídit, že by Alice neviděla, co se chystám udělat.
Jak šikovné. Jak příhodné. Jak mazané.
Zatroubila jsem na něj.
Otočil se a když mě uviděl, lekl se, div z té své motorky nespadl. Chvíli na mě třeštil oči a pak si uvědomil, že sedí na motorce a měl by se dívat před sebe a ne za sebe.
Zastavil právě včas, aby nenarazil do stromu.
I já jsem zastavila. Zajela jsem blíž k chodníku, abych neblokovala provoz. I bez toho jsem měla potíží ažaž.
Otevřel dveře spolujezdce a strčil dovnitř hlavu.
"Bello? Jsi to ty!" vyhrkl překvapeně.
"Ahoj, Jakeu," pozdravila jsem ho nejklidnějším tónem, na jaký jsem se vzmohla.
"To... to je tvoje auto?" zeptal se zmateně.
Teď potřebuju rychle nějakou lež.
"Ne, půjčila jsem si ho od Rosalie. Chtěla jsem jet na výlet, ale samotnou mě to nějak nebaví. Nechceš se přidat?" zamrkala jsem na něj.
Zdálo se, že o tom ani na vteřinku nezauvažoval a už přikyvoval.
"Skvělé,".
Na svoji motorku, kterou nechal zaparkovanou opodál, zjevně dočista zapomněl. Já mu ji záměrně nepřipomínala, protože jsem se bála, že by odmítl, kdyby ji tu musel nechat. Nebo tak něco.
Sedl si na místo spolujezdce, zavřel dveře - opatrně a uctivě, jako by se bál, že by je mohl rozbít - a připoutal se. To bylo něco, co už jsem dlouho neviděla. Cullenovi se většinou nepřipoutávali.
"Kam bys chtěla jet?" zeptal se Jacob a oči mu svítily.
"Já nevím. Co třeba do Chest Forest?" navrhla jsem ledabyle.
"Tak jo,".
Věděla jsem, že by mi odsouhlasil cokoliv.
Znovu jsem se rozjela.
"Proč jedeš tak rychle?" divil se Jacob.
"Je to moje vášeň," zamumlala jsem a snažila se do těch slov vložit patřičnou dávku nadšení. To ale vůbec nebylo snadné, když se mi při rychlé jízdě zvedá žaludek.
"Ach, vážně? Takže náklaďáček už..." nedořekl. Z jeho hlasu čišelo zklamání.
"Pořád slouží a musím říct, že i když ze sebe moc nevymáčkne, je to nejlepší auto, jaké jsem kdy měla," snažila jsem si ho udobřit. Samozřejmě jsem nedodala, že je to taky jediné auto, které jsm kdy měla.
Jakeovu tvář rozjasnil úsměv.
Je tak jednoduché udělat mu radost.
Byla jsem šťastná, že je teď se mnou. Bez něj nejen že by můj plán pravděpodobně nevyšel, ale navíc bych se tu stresovala. Teď jsem naprosto v pohodě. Ačkoliv sedím v jednom autě s tím, kdo nejvíc protestuje proti mé proměně, byla jsem uvolněná.
Nahlas jsem pustila rádio a ještě zrychlila.

Alice

"Ona..." Náhle mé vidění zmizelo a vystřídala jej černočerná tma.
"Ona co? Alice, proč sem jede?" naléhal Edward.
"Nejede sem," řekla jsem klidně.
"Cože?"
"Už ji nevidím přicházet," vysvětlovala jsem. "Změnila rozhodnutí,".
Edward mi nevěřil. Bylo mi jasné, že právě teď prohledává moji mysl, aby se přesvědčil, že nelžu.
Nakonec vzdychl a řekl: "Tak dobře. Ale jestli mi něco tajíš..." pohrozil mi a rozběhl se pryč.
Zatřásla jsem hlavou. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, že vize předtím byla jen planý poplach, ale přesto jsem se taky vrátila k lovu. Přesvědčovala jsem sama sebe, že Bella konečně dostala rozum a že to dobře dopadne.

Rosalie

Jak nám jenom mohla utéct???
Proč jenom jsem ji spustila z očí?
Proč jsme si jí víc nevšímali?
Proč proč proč proč???
Vyběhli jsme ven z obchodního domu. Stačil mi jediný pohled, abych zjistila, že moje auto je pryč.

Edward

Slyšel jsem Rosaliiny, Jasperovy a Emmettovy myšlenky a pochopil jsem z nich tolik, že Bella jim utekla v Rosaliině kabrioletu.
Do toho ta Alicina vize...
Měl jsem zůstat s ní. Určitě něco chystá. Je tak křehká, tak zranitelná... Tohle nemůže skončit dobře.
Ach Bello, má milovaná Bello, co se to snažíš udělat?
Samozřejmě jsem se vůbec nemohl soustředit na lov, nic jiného jsem ale dělat nemohl a tak jsem se rozběhl za medvědem, kterého jsem zpozoroval v dálce.
Myšlenky na mou lásku Bellu jsem nechal za sebou a zcela se poddal svým instinktům. Byla to úleva, pocitu paniky, zastrčeného někde v koutku mé mysli, jsem se ale nezbavil.

Jacob

Připadala mi tak podivně neklidná, jako by se chystala provést něco nekalého. Její chování bylo nezvyklé a podivné. Odpovídala na moje otázky jen velmi stručně, oči stále upírala na silnici. Chtěl jsem se jí zeptat, jestli se něco děje, ale tušil jsem její odpověď a tak jsem se ani nesnažil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 An3tk4 An3tk4 | 2. března 2009 v 17:37 | Reagovat

supéééééér =) ...další dílek =)

2 Ash Ash | Web | 3. března 2009 v 11:31 | Reagovat

wow! super kapitolka! těším se na další! Tahle byla skvěle napsaná! - líbí se mi, jak to píšeš z různých pohledů! opravdu super!

3 twilight.team twilight.team | Web | 4. března 2009 v 18:25 | Reagovat

skvělé... kdy bude další???

4 ŠárinKa→Twé lawující SBnko♥← ŠárinKa→Twé lawující SBnko♥← | Web | 5. března 2009 v 12:16 | Reagovat

achojky moje SBnko...:-* promin ze jsem nepřišla dřív ale měla jsem zaracha takže jsem nemohla na pc...vidím že to tu pořád kvete :)

5 ŠárinKa→Twé new SBnko♥← ŠárinKa→Twé new SBnko♥← | Web | 5. března 2009 v 17:33 | Reagovat

achojky moje SBnko...prosim tě za moji kamarádku která je na horách a nemůže si nijak shánět hlásky na mém blogu je finále a moje kamarádka tam soutěží s filmem Pubertacka

tadyk je její adresa blogu pokud by ses chtěla mrknout je o twilight:

www.stmivanisaga.blog.cz

6 ŠárinKa→Twé new SBnko♥← ŠárinKa→Twé new SBnko♥← | Web | 5. března 2009 v 17:43 | Reagovat

na mém blogu je soutěž o nej celebritu připoj se prosim

7 ŠárinKa→Twé new SBnko♥← ŠárinKa→Twé new SBnko♥← | Web | 6. března 2009 v 15:07 | Reagovat

achojky SBnko♥

prosim hlásni tu pro mě:

http://svetvtipu.blog.cz/0903/7-kolo-sonc#komentare

jsem tam s kirsten stewart

díky :-*

8 helix helix | E-mail | Web | 4. června 2009 v 21:46 | Reagovat

Zajímavé! Jdu číst dál.. (promiň, na nic jiného se teď nezmůžu, mě to totiž moooc zajímá, co bude dál :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama