Komentářová povídka -> tady a tady
Zadání 10. kola Cesty do Volterry -> tady

Příliš nebezpečný plán - 2. kapitola Rozmluva

25. února 2009 v 15:21 | Kayluska06 |  Povídky
Děkuju za pěkné komentáře k 1. kapitole. :) Teď tu máme kapitolku druhou, doufám, že se vám bude taky líbit.

Vypráví: Bella
Postavy: Bella, Rosalie a Edward


"Tak o čem jsi to chtěla mluvit?" zeptala jsem se nervózně.
"Tady ne," zamumlala Rosalie. "Edward by mohl poslouchat,".
"A kde tedy?" zeptala jsem se lehce zmateně.
Rosalie místo odpovědi zvedla ruce. "Slyšela jsem, že běhání zrovna moc nemusíš, ale..."
Než stihla domluvit, přerušila jsem ji. "Zvykám si," ujistila jsem ji. "A když nenarazíš do stromu, zvládnu to,".
Rosalie se uchichtla a pak mě vzala do náruče. Pro jistotu jsem zavřela oči, to kvůli nevolnosti. Až příliš živě jsem si vybavovala, jaké to bylo, když jsem běžela poprvé. Při pomyšlení, že za čtyři dny už to bude úplně jinak a že budu běhat sama, mě zahřálo u srdce.
Netrvalo dlouho a už mě Rosalie pokládala na pevnou zem.
"Tak co, jak sis užila běh?" zeptala se Rosalie pobaveně.
"Nebylo to tak špatné," odpověděla jsem.
"Fajn. Tady bychom už měly být z Edwardova doslechu," usmála se spokojeně. Náhle její úsměv zmizel a já pochopila, že naše rozmluva oficiálně začíná. Taky mi došlo, že ať už chce se mnou Rosalie mluvit o čemkoli, nebude se mi to zaručeně líbit.
Její oči neklidně těkaly ze stromu na strom (byly jsme v nějakém lese - neměla jsem tušení, v jakém, nepoznávala jsem to tu a stoprocentně to nebyl les ve Forks), jako by nevěděla, jak začít.
"Tak tedy," vypravila ze sebe konečně, "Alice mi říkala o svém vidění a..."
Polkla jsem. Bylo mi jasné, co teď bude následovat.
"Bello, ona viděla, že přijdeš zítra na lov a vyprovokuješ někoho z nás, aby tě kousnul, protože se zoufale chceš stát upírkou. Je to pravda?"
Jako by se dalo o Aliciných viděních pochybovat.
Dlouho jsem nic neříkala. Rosalie si mé mlčení vyložila jako souhlas.
"Bello, to nemůžeš udělat," vychrlila ze sebe tak rychle, že jsem sotva stíhala zaznamenat všechna slova. "Je to příliš nebezpečné. Mohla bys umřít!"
Jako bych tohle sama dobře nevěděla.
"A co viděla Alice ve své vizi? Viděla mě tam umřít?" Při posledním slově se mi zlomil hlas.
"Ne, neviděla tě ale ani zůstat naživu. Její vize končila tím, že tě viděla ležet na zemi, kousnutou do nohy, svíjet se v obrovských bolestech. Bello, strašně ji to vyděsilo! A mě taky, koneckonců. Copak ty nechápeš, co se může stát? Jak je tvůj plán... riskantní?"
"Kdo všechno o tom ví?" zeptala jsem se a její poslední otázku ignorovala. Ovšem, že to chápu.
"Jenom já s Alicí," odtušila Rosalie. "Ale jestli mi neslíbíš, že od toho plánu upustíš, povíme to všem - obzvlášť Edwardovi," pohrozila.
V duchu jsem zvažovala své možnosti. Kdyby se to Edward dozvěděl, byla bych mrtvá - obrazně řečeno.
A pak mě to napadlo. Rozhodnu se, že se tam za nimi nevydám. Budu o tom usilovně přemýšlet, aby se Alicina vize mohla změnit. A potom náhle změním rozhodnutí a dorazím tam. Pak už bude pozdě mě zastavit. Alicina vize se změní,až když budu na místě. Usmála jsem se - to by mohlo vyjít.
Uvědomila jsem si, že Rosalie stále čeká na mou odpověď. "Tak dobře," vydechla jsem nakonec. "Slibuju,".
Rosalie se viditelně ulevilo. "Výtečně," pochválila mě. "Někdy je lepší vydržet čekat na vhodnější příležitost, viď?"
Neměla jsem ponětí, o čem to mluví.
"Ale pozor, zítra tě budeme s Emmettem a Jasperem střežit jako oko v hlavě - pro případ, že by sis to rozmyslela," varovala mě přísně.
"Já si to nerozmyslím," usmála jsem se slabě. Její zlatohnědé oči si mě měřily a nakonec přikývla.
"Jsem ráda, že ses konečně umoudřila, Bello,".
"Vrátíme se?" optala jsem se.
Rosalie se zamračila nad mou netrpělivostí. "Proč, spěcháš někam?"
"Edward si budu dělat starosti," zamumlala jsem bezvýrazně.
"To máš pravdu, to asi bude," souhlasila Rosalie s úsměvem.
Znovu mě popadla do náruče, ujistila se, že mám zavřené oči a rozběhla se.

xxx

"Co ti chtěla Rosalie?"
"Ehm, promiň, cože?"
Byla jsem trochu zaneprázdněná nepřetržitým soustředěním na to, že NEMÁM v úmyslu uskutečnit svůj plán.
"Co ti chtěla Rosalie?" zopakoval Edward trpělivě, ale mírně znepokojeně.
"Ach tak. No, akorát mi chtěla říct, že... že by chtěla, abychom byly kamarádky," zabreptala jsem, protože nic lepšího mě nenapadlo. Důkaz toho, že jsem strašně mizerná lhářka.
"To je skvělé," Edward předstíral nadšení, ale v jeho hlase stále zaznívalo to znepokojení. Dokonce bych řekla, že ještě vzrostlo. Proč jenom nemůžu umět lhát???
"Ano, to je," přitakala jsem nepřítomně.
"A kvůli tomuhle se tak nutně musela dostat z mého doslechu?" svraštil Edward obočí.
"Jo. Ona, víš... bylo jí to trapné a tak nechtěla, abys poslouchal," blábolila jsem.
Edward tuto možnost zvážil a pak pomalu kývl. Zdálo se, že jsem ho - poprvé v životě - přesvědčila.
"Kam pojedete lovit?" pokračovala jsem ve výslechu, který jsem vedla předtím než nás Rosalie vyrušila.
"Nechápu, kam těma otázkama směřuješ," zamračil se Edward. "Nikdy tě to nezajímalo,".
"Omyl," zavrtěla jsem hlavou, "vždycky mě to zajímalo,". I když nikdy ne tolik, jako dneska, to je pravda.
"Možná, ale nikdy ses neptala,".
Zhluboka jsem si povzdychla. "To bude asi tím, že v tvé přítomnosti jsem myslela na jiné věci," zamručela jsem tichounce. Okamžitě jsem svých slov litovala. Edward se obvykle rozzlobí, když dám najevo, jak jsem jím posedlá. K mé obrovské úlevě se ale rozesmál.
"To já taky," přiznal se smíchem.
"Takže?"
Nechápavě na mě zamrkal. "Takže co?"
"Takže kam pojedete lovit?"
"Proč někam jezdit, když svačinka stojí přímo přede mnou?" Hrozivě zavrčel a skočil po mně.
Když uviděl, jak se tvářím, okamžitě toho nechal. "Vyděsil jsem tě?"
O krok ucouvl a bedlivě si mě prohlížel.
"Ne," zalhala jsem. Napadlo mě, kolik lží ještě vyslovím než se stanu upírkou.
"Ale ano, vyděsil jsem tě. Bello, prosím, odpusť mi to. To bylo... hrubé,".
Co má sakra ten Edward se slovem hrubý???
A pak mě něco napadlo.
"Odpustím ti, když mi povíš kam pojedete lovit,".
Rezignovaně si povzdychl: "Do Chest Forest,".
O tom jsem už slyšela. Dokonce jsem věděla, kde to zhruba leží. Nebylo to moc daleko od Forks. Nanejvýš dvacet minut cesty náklaďáčkem. Prostřednictvím Charlieho si zjistím, kudy se tam přesně dostanu.
Rychle jsem tu myšlenku zahnala - kvůli Alici. Můj plán nesmělo nic ohrozit.
"Spokojená?"
"Ano,".
"Je mi odpuštěno?"
"To si piš,".
"Slib mi něco," vyzval mě po krátké odmlce.
Měla jsem zkušenosti, že když hned odpovím ano, doplatím na to a tak jsem se obezřetně zeptala: "Co?"
"Uvidíš,".
Zašklebila jsem se. To není fér.
Ticho trvalo jen několik vteřin než jsem hlesla: "Slibuju,".
"Buď zítra hodná,".
Samozřejmě. Okamžitá lítost.
"Budu," zabručela jsem nezřetelně.
"Beru tě za slovo," varoval mě Edward.
"Já vím," vzdychla jsem. Tohle bude těžké.

KONEC 2. kapitoly
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ŠárinKa ŠárinKa | Web | 25. února 2009 v 15:46 | Reagovat

jojo klidně spřátelím..napiš mi na blog co chceš na obrázek za spřátelení :)

2 ŠárinKa ŠárinKa | Web | 25. února 2009 v 16:24 | Reagovat

rosalie hale a emmetta cullen

3 ŠárinKa→Twé new SBnko♥← ŠárinKa→Twé new SBnko♥← | Web | 25. února 2009 v 16:34 | Reagovat

máš u mě diplomek za spřátelení :)

4 Ash Ash | Web | 25. února 2009 v 18:38 | Reagovat

wow!! super kapitolka! Rosalie jsem si teĎ poslední dobou docela oblíbila - i u Stephanie... ve Stmívání jsem jí vůbec neměla ráda - nechápala jsem proč je proti Belle tak zaujatá.. - no ale zpátky ke kapitolce - jsem zvědavá jak tohle dopadne... - předpokládám, že to Belle neprojde - protože jestli jo, tak to bude zatraceně krátká povídka a to by se mi moc nelíbilo... O=) - tuhle musím moc pochválit, protože se ti opět povedla! stále z ní cítím tu úplně skvělou atmosféru - jen tak dál!

5 An3tk4 An3tk4 | 25. února 2009 v 20:42 | Reagovat

Jůůůůůůů...další prosííím. ...klása =)

6 Kayluska06 Kayluska06 | Web | 26. února 2009 v 10:02 | Reagovat

Děkuju mockrát. :o)

7 helix helix | E-mail | Web | 4. června 2009 v 21:30 | Reagovat

Skvěle :) Jdu číst dál..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama